one step out of the closet
Schovávám se do skříně. Do schránky v mém světe, v mém pokoji. Nábytek se ale rozpadá. Vnitřní prostor mizí. Zůstává rám a v něm já. Jednou nohou venku a druhou vně.
V díle autorka pracuje se symbolem skříně jako prostorem vytvářející pomyslné bezpečí. Skříň nahrazuje věšák na oblečení, který svým charakterem ztělesňuje nejistotu, vratkost a neustálou změnu dnešní doby. Přístřešek je vnímán jako přechodné útočiště, jež není stalé ani jasně ohraničené, naopak je dynamické a fluidní. Snaží se poskytnout dočasné zázemí k přijetí jak vlastní identity, tak i měnící se identity okolního světa, ve kterém se nachází a načerpání sil k vnitřním i vnějším bojům, které je čekají. Pomíjivý pocit ochrany ale doprovází i pocit izolovanosti až osamocení. Zlomovým okamžikem se tedy stává rozhodnutí pootevřít dveře a nakouknout i ven.