Táta mi věnoval kousek svého Afghánistánu

vvv

 

Můj Táta mi věnoval kousek svého afghánistánu. Vedomě i nevědomky. Mám ten kousek teď v sobě a nosím si ho s sebou. Je tvořen nejrůznějšími střípky, které si s tátou spojuji a tím pádem do jisté míry i s jeho původem.
Odpovědi na různé otázky týkající se moji vlastní identity, intuitivně hledám především v prostředí, ve kterém jsem vyrostla, to znamená prostředí které je do velké míry ovlivněno rodiči – postupně si ale uvědomuji, že jednoho ze svých rodičů tolik neznám – dochází mi to především po odloučení a když vidím snahu z druhé strany o to lépe a snad i hlouběji poznat mě. Tyto prvotní impulzy mě vedou k tomu, že se více začínám věnovat kořenům a původu mého táty, které mě nepochybně nějakým způsobem formovali. Připadá mi to jako takový malý kousek skládačky, který jsem at už vědomě nebo nevědomě dlouho sama ignorovala, s tím, že jsem mu nepřikládala takový význam.

Úplně prvotní plán je poznávat krajinu, odkud můj táta pochází skrze něj a tak se i blíže dostat k němu samému, neboť jeho původ je v něm silně zakořeněn a je jeho velkou současti – v průběhu projektu mi ale dochází, že by bylo dobré, abych si i já sama uspořádala, jaké je to mít právě za tato jeho, co to vlastně pro mě znamenalo a znamená, odkud je a jaký je. Co je ten malý kousek afghánistánu, který se mu povedlo mi předat? A až pak se pouštět do velkého afghánistánu, z kterého přichází on.

Video má tedy symbolizovat především mé pocity, kdy se právě díky perské hudbě, kterou vnímám jako silný element, který mě spojuje s mým tátou, pomyslně dostavám do afghánistánu, kde jsem reálně ještě nikdy nebyla. Tato skutečnost je pak ve videu i znázorněna určitá smutkem a litostí, ale zároveň touhou se s krajinou sblížit. Na konci mě z mého snění vytrhává vlastně samotný táta a já jsem snad připravená na to ho lépe poznat.