92ks kovových koulí
92ks kovových koulí
U každého jména můžete najít výčet toho, co ztratil. Od dokladů, přes peněženky, děštníky nebo 300 kila železa. Tyto položky vidím jako portréty osob, které jsou v seznamu uvedeny.
Ve videu vzniká interakce mezi osobou, která seznamem listuje a lidmi, kteří něco ztratili. Ani jedna z postav není zřejmá, neznáme jejich tvář, nevíme za jakých okolností něco ztratili ani proč je daná osoba prohllíží. Co nám jejich data dávají, jak se s nimi má nakládat, co nám můžou říct?
Je to fascinace obyčejnou prací, každodenního stereotypu s kapkou mysterioznosti a něčeho nevyřčeného.
V instalaci vzniká prostor, kde byrokratické portréty osob, a jejich podstata vytvořená náhodou (ztrátou, krádeží) subjektivno (svojí popisnou schopností, chybami, posouzení jaká informace je důležitá) – obejktivně (podle předpisů, tabulek) upravují úřednice a v procesu spolu navzájem komunikují.
Ztráta je opak zisku, je to promarněná část energie?
